![]()
Jungmannovo náměstí 8,
Nové Město, 110 00 Praha 1
© 2024 ART Capital Gallery s. r. o.
(Ne)pochopený František Bílek
8. 11. 2022
František Bílek český grafik, sochař, architekt a také autor užitého umění v éře symbolismu a secese. Studoval malbu na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Maxmiliána Pirnera, avšak kvůli vrozené oční vadě, která zabraňovala mladému Bílkovi rozpoznat některé barvy, přešel z ateliéru Pirnera na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Zde od roku 1888 do roku 1890 studoval sochařství u Josefa Maudera.
Bílek během studia získal stipendium mecenáše umění Vojtěcha Lanny mladšího a následně v lednu roku 1891 odcestoval do Francie, konkrétně do Paříže. Zde pokračoval ve studiu, nastoupil na soukromou Colarossiho akademii, kde se seznámil se Zdenkou Braunerovou a s dalšími českými umělci, kteří v daný moment pobývali v Paříží, jako byl například Luděk Marold či Vojtěch Hynais.
Již v této době začala vznikat Bílkova díla, která obsahovala náboženské cítění, což se později stalo pro jeho dílo signifikantním. Bílek byl od útlého mládí veden k víře, již jako žák první třídy ministroval a právě zde se zrodil jeho silný vztah k náboženství, který se odrážel i v jeho díle. V roce 1892 vytvořil Bílek díla Golgota – hora lebek a Orba je naší viny trest, avšak Bílkova náboženská tvorba nebyla přijata, dokonce ho toto dílo stálo Lannovo stipendium, které mu bylo odejmuto. Pochopení pro Bílkovo dílo nastalo až v roce 1898, kdy se dočkal prvního uznání za své dílo Podobenství velkého západu Čechů.
Počáteční neúspěchy Bílka neodradily od umělecké tvorby. V roce 1893 si v Chýnově zřídil sochařskou dílnu a následně si postavil ateliér dle svého návrhu. Po sňatku v roce 1902 se přestěhoval do Prahy, kde si v roce 1911 nechal postavil - opět podle vlastního návrhu - vilu s ateliérem na pražských Hradčanech. V současné době vilu spravuje Galerie hlavního města Prahy, které zde zřídila muzeum se stálou expozicí, jež je věnována právě Františku Bílkovi.
Bílek se postupně stal jednou z nejvýraznějších a z nejoriginálnějších osobností tuzemského secesního symbolismu. Vytvořil si nezaměnitelný a na první pohled rozpoznatelný umělecký rukopis. Ve svém díle zpracovával zejména náboženská témata a doplňoval je o mystické texty. V rané tvorbě se věnoval zejména tématice zoufalství nad vinou člověka, poté se začal věnovat námětům, jako je víra, naděje či vykoupení. V roce 1899 vytvořil jedno ze svých nejikoničtějších děl, tím je reliéf – socha Krucifix, ve kterém se postava Krista stává personifikací bolestných pocitů viny. V Bílkově díle nalezneme i náměty, ve kterých se zabýval osudem českého národa, nejčastěji se obracel k postavám z tuzemských dějin, jako byl Jan Hus či Jan Žižka.
V sochařství se nejčastěji věnoval práci s pálenou hlínou a dřevořezbě. Mimo sochařská díla, která v jeho díle převládají, se František Bílek věnoval například i grafice – zejména dřevorytu a kresbě. V grafikách se převážně věnoval námětům vody, ohně, měsíce, velmičasto v jeho grafikách vystupuje i postava kněze u oltáře. František Bílek byl opravdu velmi činný, mimo již zmíněné se věnoval i architektuře, ilustracím, návrhům užitého umění a také knižní vazbě.
Dne 6. listopadu uplynulo 150 let od narození tohoto významného umělce.
![František Bílek, Golgota, 1907 pozdejší bronzový odlitek, Fotografie: Národní galerie Praha]()
![František Bílek, Ukřižovaný, lipové dřevo, Fotografie: Artplus]()
Jungmannovo náměstí 8,
Nové Město, 110 00 Praha 1
© 2024 ART Capital Gallery s. r. o.
